V Jeruzalémě je několik míst, která jsou pro křesťany posvátná, protože jsou spojena s působením Ježíše Krista. Mezi ta nejvýznamnější patří prostor, kde se podle tradice slavila
Poslední večeře,
Getsemanská zahrada, v níž se Ježíš modlil a kde byl pak zatčen, místo, kde ho soudil římský prefekt Pilát, a
Golgota, na které byl Ježíš ukřižován.
Golgota - místo Ježíšovy smrti
Nad Golgotou a zahradou člena židovské velerady (sanhedrinu) a tajného Ježíšova učedníka Josefa z Arimatie stojí
chrám Božího hrobu, vtěsnán uprostřed města, obklopen četnými domy a kláštery. Podle římského a židovského práva se popravy měly vykonávat jen za městem. A tato právní zvyklost byla dodržena zřejmě i při popravě Ježíšově. V letech 41-44 n. l. byly jeruzalémské hradby rozšířeny králem Herodem Agrippou a obehnaly i prostor nynějšího chrámu Božího hrobu.
Evangelisté o poloze Golgoty ve starém Jeruzalémě nic neříkají. Evangelista Lukáš píše:
Když přišli na místo, které se nazývá Lebka, ukřižovali jej (Lukáš 23,33; Český ekumenický překlad). Jeruzalémští křesťané znali toto místo pod jménem
Golgota (řecky
Golgothá, aramejsky
Golgolta, hebrejsky
Gulgolet; latinsky
Calvaria; Matouš 27,33; Marek 15,22; Jan 19,17). Vlastní význam tohoto slova je
Lebka. Jméno bylo odvozeno od tvaru a vzhledu místa. Od místa ukřižování odnesli Josef z Arimatie a Nikodem Ježíšovo tělo do blízkého skalního hrobu. Mrtvého zabalili s vonnými látkami do lněných pláten, jak bylo u Židů při pohřbu zvykem (Jan 19,40). Potom přivalili ke ke vchodu do hrobu těžký kámen a hrob opustili, protože začínala sobota (šabat), den odpočinku.
Chrám Božího hrobu
Chrám na místě Ježíšova hrobu dal postavit
v první polovině 4. století císař Konstantin I. Církevní dějepisec Eusebios píše: „Roku 326 přikázal císař Konstantin postavit bohatou a královsky nádhernou stavbu, aby tak přesvaté místo smrti a vzkříšení Vykupitele poskytl zrakům a uctívání všech“ (
Vita Const. III,25). Dnešní podoba baziliky Božího hrobu pochází z dvanáctého století, tedy z doby křižáků. Ti ji obnovili a dostavěli. Znovu vysvěcena byla v roce 1149.
Restaurace Božího hrobu
V březnu 2017 byl slavnostně odhalen
zrestaurovaný Boží hrob. Takzvaná edikula (z latinského
aedicula, „chrámek, kaplička“), malá svatyně s Ježíšovým hrobem, prošla první kompletní opravou po více než dvou stech letech. Tato rekonstrukce trvala deset měsíců. Edikula, která je nejnavštěvovanější částí chrámu, pochází z let 1809 až 1810. V roce 1927 ji poškodilo zemětřesení a o dvacet let později musela být podepřena nevzhlednými nosníky, jež kolem ní stály až dosud.
Využijte naši nabídku poznávacího zájezdu do Jeruzaléma, jehož součástí je i návštěva Getsemanské zahrady a chrámu Božího hrobu.
Použitá literatura:
Kroll, Gerhard,
Po stopách Ježíšových, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 2002.
Olivová-Nezbedová, Libuše,
„Pomístní jména v Čechách vzniklá z českých exonym pro biblická zeměpisná jména“,
Naše řeč 82 (1999/1), s. 16-24: Podle pomístních jmen se zdá, že mezi lidem bylo pro vyvýšeninu, na níž byl ukřižován Ježíš, rozšířeno pojmenování
Kalvárie, což by odpovídalo i údajům ve slovnících J. Jungmanna a Fr. Št. Kotta. Jméno
Kalvárie,
Na Kalvárii mají v Čechách kopce, pozemky a lesy, jméno
Pod Kalvárií,
U Kalvárie,
Za Kalvárií pak pouze pozemky. Vrch u Velvar zvaný
Kalvarie se uvádí r. 1893[32]. Naproti tomu pro české exonymum
Golgata,
Golgota je v pomístních jménech pouze jediný doklad, a to v katastru Slaného, kde se „popravčí místo, kde stála šibenice“ jmenuje
Na Golgatě.