Hora
Tábor (hebrejsky
Har Távór) leží v Dolní Galileji na východní hranici Jizreelské nížiny, 17 km západně od Galilejského jezera. Hora je vysoká 588 metrů. Arabové ji nazývají
Džabal at-Túr (doslova „ta hora“). Je zajímavé, že novozákonní evangelista Lukáš označuje toto místo stejně (tj. s určitým členem): „
Ježíš vystoupil na tu horu, aby se modlil“ ( Lukáš 9. kap., v. 28). Ve starém Izraeli tvořil Tábor hranici mezi izraelskými kmeny
Isachar a
Zabulon (Jozue 19. kap., v. 22). Podle starozákonní knihy Soudců (4. kapitola, vv. 6-15) se na hoře Tábor shromáždilo Bárakovo a Debóřino vojsko před útokem na vojsko kenaanského krále Jabína, které vedl Sísera.
Podle křesťanské tradice se na hoře Tábor událo tzv.
proměnění Páně, které popisují tři novozákonní evangelia (Matouš 17,1-6; Marek 9,9-18; Lukáš 9,28-36). Ježíš byl před očima svých žáků proměněn. Jeho šat „
byl zářivě bílý“ (Marek, 9,3). Učedníci viděli, jak Ježíš rozmlouvá s Eliášem a Mojžíšem. Ti byli považováni za proroky, kteří se měli znovu objevit na konci věků. Eliáš byl za života vzat do nebe (2. kniha Královská 2,1-11) a Mojžíšův hrob nebyl nalezen (Deuteronomium 34,5-6).
28Za týden po této rozmluvě vzal Ježíš s sebou Petra, Jana a Jakuba a vystoupil na horu, aby se modlil. 29A když se modlil, nabyla jeho tvář nového vzhledu a jeho roucho bělostně zářilo. 30A hle, rozmlouvali s ním dva muži – byli to Mojžíš a Eliáš; 31zjevili se v slávě a mluvili o jeho cestě, kterou měl dokonat v Jeruzalémě.
(Lukáš 9,28-31; Český ekumenický překlad).
Evangelia nám jméno oné hory nesdělují. Marek a Matouš mluví jen o
vysoké hoře, kam Ježíš odvedl své tři vybrané učedníky (Petra, Jana a Jakuba). Pro uvedené evangelisty nebylo důležité přesné označení místa Ježíšova proměnění, ale veškerou pozornost zaměřili na událost samotnou. Nejstarší zprávy, jež uvádějí Tábor jako místo Ježíšova proměnění, pocházejí ze 4. století (Cyril Jeruzalémský). Od té doby je hora Tábor pravidelně navštěvovanou poutní horou.
Poutní kostel Proměnění Páně
V době křížových výprav založili němečtí benediktini na Táboru klášter. Po porážce křižáků u Hattínu (r. 1187) jej však museli opustit. V roce 1631 se usídlili na hoře františkáni. Dnešní kostel Proměnění postavili v letech 1921-1924 podle vzoru syrských kostelů z 5. století. Z teras kostela Proměnění je široký rozhled skoro po celé Galileji.
Použitá literatura:
Kroll, Gerhard,
Po stopách Ježíšových, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 2002.
