Kumránská mozaika 4: Prorok Jeremjáš

Prorok Jeremjáš (hebrejsky Jirm^ejáhú) působil ve velmi složité a nelehké době. Hlavní město Asýrie Ninive v r. 612 padlo a vítězný nástup Babylona nezastavil ani farao Néko, který spěchal Asyřanům na pomoc. Jeremjáš byl povolán za proroka v r. 627/26 př. n. l., v době kralování krále Jóšijáše (640-609), který využil úpadku Asýrie a rozšířil království na značnou část severního Izraele, který byl už téměř 100 let asyrskou provincií. S Jóšijášem je spjata vnitřní reforma, která zasáhla do bohoslužebných řádů a zvyklostí lidu. Při opravě chrámu v r. 622/1 byla nalezena kniha Zákona. Jeruzalémský chrám se stal jediným legálním a legitimním místem pro uctívání Boha. Ostatní svatyně se staly místy nelegitimního kultu.
Po Jóšijášově smrti v bitvě u Megida (r. 609) nastaly pro Judsko těžké časy. Egyptskou nadvládu vystřídala babylonská. V r. 597 odvlekl Nebúkadnesar část Judejců do Babylona a dosadil za krále Jóšijášova syna Matanjáše. Když se Matanjáš i přes Jeremjášovo varování vzepřel Nebúkadnesarovi, Babyloňané Jeruzalém dobyli, chrám vyloupili a další část Judejců byla odvlečena do zajetí (r. 587/6). Prorok Jeremjáš přežil obě deportace, zůstal v zemi, ale po zavraždění Gedaljáše, kterého Nebúkadnesar ustanovil správcem Judska, byl proti své vůli odvlečen skupinou Judejců do Egypta. Podle pozdní legendy zemřel mučednickou smrtí, usmrcen příslušníky vlastního lidu. Franz Werfel ve svém slavném románu vystihl postavu proroka Jeremjáše takto: „Tento prorok byl zvláštní citlivý člověk, který stál v krutém protikladu k svému světu a době. Byl to plachý muž, kterého nezlomily ani zřejmé a diktátorské omyly této země. Neboť nebyl poslušen žádného jiného hlasu nežli hlasu Božího, jenž mluvil v něm a kněmu...“

Prorok Jeremjáš v kumránských svitcích

V Kumránu bylo nalezeno 6 rukopisů této prorocké knihy: v 2. jeskyni jeden rukopis a ve 4. jeskyni 5 rukopisů. Svitek Jer^a (konec 3. stol. př. n. l. - začátek 2. stol. př. n. l.) je dokonce jedním z nejstarších kumránských rukopisů.


Zdroj: http://www.deadseascrolls.org.il/explore-the-archive/image/B-371189

Jer 2Q13: 27 zlomků s textem Jer 42-49. Datuje se do herodovského období.
Jer^a (4Q70): konec 3. stol. př. n. l. - začátek 2. stol. př. n. l.
Jer^b (4Q71): Jer 9,22-10,21. Paleograficky se datuje do 1. poloviny 2. stol. př. n. l.
Jer^c (4Q72): Jer 4,5-33,20.
Jer^d (4Q71a): Jer 43,2-10. Tyto verše byly zachovány i v Jer 2Q13.
Jer^e (4Q71b): Jer 4,5-6.

Textověkritický exkurz: Text Septuaginty (LXX) je asi o 3 000 slov kratší než masoretský text (MT) a rovněž se odlišuje v uspořádání některých oddílů a kapitol. Některé hebrejské zlomky proroka Jeremjáše nalezené v Kumránu (4QJer^bde) odpovídají víc textům, jak je uvádí LXX, zatímco jiné (4QJer^ac a 2QJer) jsou naopak bližší MT. Ukazuje to na to, že ještě ve 2. století př. n. l. existovala hebrejská verze knihy, která se odlišovala od dochovaného MT. Obecně je kratší text považován za starší, v tomto případě by to byl text LXX, k čemuž se také mnozí exegeté přiklánějí. Nechybí však ani opačný názor, totiž že text LXX byl přeložen z hebrejského textu, který byl poškozený, a že MT naopak uvádí text, který LXX vypustila. Delší MT je v tomto případě považován za lepší a je mu dána přednost.

Vysvětlivky:
Masoretský text: Středověké hebrejské biblické rukopisy jsou výsledkem dlouholeté práce několika generací židovských učenců. Protože jejich úkolem bylo zachytit a upevnit tradici (hebrejsky masoret), nazývá se jejich dílo text masoretský.
Septuaginta (doslova „Sedmdesát“): Jedná se o překlad Starého zákona do řeckého jazyka, na němž se podle legendy podílelo 70 mužů. Tento překlad vznikal v letech 3.-1. stol. př. n. l. v okruhu egyptského židovstva. Septuaginta se těšila velké vážnosti v křesťanském prostředí.

Použitá literatura:
Pacner, Stanislav, Důvěřovat v člověka a důvěřovat v Hospodina (Jer 17,5-13). Exegeticko-teologický výklad, Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc 2010.
Starý zákon. Překlad s výkladem. Sv. 12: Jeremjáš-Pláč, Kalich, Praha 1983.
Tov, E. „4QJer^a, 4QJer^b, 4QJer^c, 4QJer^d, 4QJer^e.“ In: Qumran Cave 4.X the Prophets, by E. Ulrich, et al. Discoveries in the Judaean Desert. 15. Oxford, 1997.
Werfel, Franz, Jeremjáš. Slyšte hlas, přeložil Bohumil Černík, Vyšehrad, Praha 2006.